Uhlíkovou stopu u nemovitostí lze rozdělit na „zabudovanou“, tj. vzniklou v průběhu výstavby budovy, a „provozní“, vzniklou během jejího provozu. Možných cest ke snižování jednoho i druhého typu uhlíkové stopy je v případě skladových hal celá řada.
„Zhruba polovina uhlíku v rámci celého životního cyklu budovy je takzvaně zabudovaná, tudíž souvisí s její konstrukcí, s užitými materiály a s jejich dodavateli, druhá polovina souvisí s produkcí uhlíku z důvodu provozu budovy,“ vysvětluje Lukáš Ingr, hlavní inženýr projektů ve společnosti Demaco. Převážnou část zabudované uhlíkové stopy tvoří beton a ocel. Ocelové konstrukce mají uhlíkovou stopu větší než beton a zároveň železobeton má delší životnost, což souvisí s prodloužením životního cyklu budovy. V provozu lze produkci uhlíku snižovat třeba využitím LED osvětlení, nasazením fotovoltaiky nebo instalací ventilace s rekuperací či chytrými technologiemi souvisejícími s měřením a regulací prostředí v budově. V každém případě, jak dodává Lukáš Ingr, má jakákoliv průmyslová budova a provoz v ní určité specifické nároky, které je nutno zvážit a v zájmu optimalizace uhlíkové stopy zvolit správnou kombinaci uvedených faktorů.
Využití recyklovaných materiálů
Uhlíkovou stopu v konstrukci budovy lze snižovat použitím alternativních materiálů, i když reálné možnosti jsou zatím omezené. „Dělají se například pokusy s využitím recyklovaného betonu, ale bohužel širší využití do prefabrikovaných konstrukcí je zatím nereálné,“ poznamenává Jan Andrejco, technical director CZ&SK ve společnosti Panattoni. Více se recyklovaný beton může uplatnit jako součást základů stavby, což je jeden z postupů, jež lze využít třeba při revitalizaci brownfieldů.
Zpětně sice uhlíkovou stopu snížit nelze, je ale možné ji kompenzovat, například výsadbou zeleně, jak upozorňuje Tomáš Kubín, head of construction CEE ve společnosti P3. Logistické parky mají nezřídka vypracovanou strategii zeleně, která spočívá v osazení okolí areálu dřevinami odpovídajícími místní vegetaci a vyžadujícími minimální údržbu. „Vhodně zvolená zeleň pak může mít také zvýšenou schopnost zadržování vody a případně další pozitivní vlivy pro okolí,“ doplňuje Tomáš Kubín. Vhodné je také stavět skladové haly v dobře dostupných lokalitách z hlediska dopravy – tedy aby cesta, kterou zboží ujede, než se dostane k zákazníkům, byla co nejkratší.
Budova jako funkční organismus
Jaká vlastně je či měla by být z hlediska minimalizace uhlíkové stopy „ideální“ průmyslová budova či sklad? „Vedle rekonstrukce stávajících starších průmyslových budov se ideálu blíží budova postavená na brownfieldu, která využívá co nejvíce materiálů vzniklých z demolic a materiálů s nízkou zabudovanou uhlíkovou stopou, například dřevo či materiály s vysokým podílem recyklační složky,“ nastiňuje Jiří Stránský, head of sustainability ve společnosti CBRE. Energetická náročnost takové budovy by měla být co nejnižší díky kvalitním tepelně-technickým parametrům obálky budovy a účinným technologiím nutným na její provoz. Provozní energie pak je získávána na místě z obnovitelných zdrojů pomocí fotovoltaiky nebo tepelných čerpadel.
„Ideálně by taková stavba měla být funkčním organismem, kde budeme prostřednictvím moderních technologií schopni monitorovat a vyhodnocovat chod budovy a následně ji přizpůsobovat samotným uživatelům a provozu. Pokud se toto podaří naplnit, tak průmyslová budova bude nejenom šetrnější k životnímu prostředí, ale také více energeticky úsporná,“ popisuje Jan Andrejco. Při výstavbě hal na míru (BTS) s tím developeři zpravidla počítají už při samotném projektování, kdy navrhují zapojení technologií včetně tepelných čerpadel, fotovoltaických panelů či integrovaných systémů vytápění, chlazení a větrání. „Naopak překážkou z hlediska snižování uhlíkové stopy je v současné době paradoxně legislativní rámec. Právní předpisy stanovují nutnost masivních izolací, které obsahují velké množství vázaného CO2,“ podotýká Jan Andrejco.
Ve světě se, byť prozatím hlavně v teoretické rovině, již experimentuje s uhlíkově neutrálními budovami. V ideálním případě by taková hala měla navíc produkovat kyslík, čehož se dá dosáhnout například zelenou střechou či vertikální zelení na fasádě. „S ohledem na provoz by v takové hale neměli pracovat lidé, ale roboti, aby se snížila energetická náročnost související s vytápěním a svícením. I ty je ale nutné nabíjet, proto by se musely instalovat například nabíječky využívající energii z obnovitelných zdrojů, konkrétně třeba solárních panelů nebo větrníků,“ vypočítává Tomáš Kubín. Důležitým faktorem je rovněž využití recyklovaných a recyklovatelných materiálů nebo udržitelné hospodaření s vodou, a to jak dešťovou, tak i pitnou.
